Cílem tohoto článku není popisovat techniku dechu udždžají, ale zamyšlení se nad tím, proč bychom ji měli používat a učit naše studenty.

Naučit se správně dýchat stylem udždžají není pro většinu začínajících vůbec jednoduché. Často není ani snadné pro lektory tuto techniku začátečníkům vysvětlit. A proto, když se lektorů na školení ptám, zda udždžají dech své studenty učí, nepřekvapí mě jejich trochu vyhýbavé odpovědi typu: „Ano, ale málo.“, „Snažím se, ale studenti to nechápou.“, „Nechávám to na praktikujících.“ „Špatně se mi to vysvětluje.“ a často také „A proč by vlastně měli takto dýchat?“. A u toho bychom měli určitě začít. Když budeme vědět, proč něco děláme, jaké přínosy to pro nás má, je mnohem snazší motivovat sebe i ostatní, a překonat i případné počáteční obtíže.

V kurzech pro lektory se učíme všechny přínosy pro naše fyzické tělo – snadnější regulace průchodu dechu, ohřátí vzduchu na vyšší teplotu a tím rychlejší zahřátí svalů, vytvoření vnitřního ohně, prokrvení orgánů, pročištění dýchacích cest a další. Známe i přínosy pro naši mysl – zklidnění centrální nervové soustavy, uvolnění stresu a napětí, vyčištění hlavy od zbytečných myšlenek, zklidnění rozjitřených emocí, snadnější cesta k meditaci. Pro většinu praktikujících je to ale technika, která se týká jógové praxe, chvilky, kdy jsme reálně na podložce. Nevysvětlujeme jim už širší přesah do běžného života, návod k použití mimo jógové studio, a jak vlastně udždžají dech může změnit jejich každodenní realitu.

Jeden můj moudrý učitel na otázku, proč dýchat dech udždžají odpovídal: „Protože vám zachrání vztahy! Partnerské, s dětmi, pracovní, sousedské …“ Jak?? Tím, že pochopíme, že udždžají dech není jen pranajáma, která generuje vnitřní oheň při ásanové praxi, ale je to technika, kterou můžeme použít kdykoli a kdekoli, když se ocitneme v nelehké či dokonce vyhrocené situaci.

Například – v práci nadřízený neuzná naši práci, shodí ze stolu náš nápad. Logicky nás to naštve, věnovali jsme tomu hodně času a energie. Cítíme se neuznaní, možná dokonce ponížení, cloumá s námi vztek. Máme chuť šéfovi něco od plic říct, ale víme, že nemůžeme, tak to spolkneme a jdeme naštvaní domů. Tam nás čeká nic netušící partner/ka a děti, kteří se na nás těší. Ale stačí jedna špatně vyslovená věta, nebo neuklizená bota v chodbě, a my bouchneme… vylijeme si ten vztek na nich. A oni nejprve nechápou, podruhé se snaží být chápaví a potřetí nás už raději nevítají a vyhýbají se nám. Děti si snadno zafixují, že rodiče chodí z práce naštvaní, je lepší se jim vyhnout a nezatěžovat je vlastními problémy.

Pokud bychom ale cestou domů praktikovali udždžají dech, byť jen na 5 minut, mohli bychom si tyto emoce (vztek, strach, nejistota, zloba atd.) zpracovat, uvolnit, a hlavně si získat odstup od toho, co se děje v práci a co domů už nepatří. Můžeme si pak v klidu o celé situaci s partnerem popovídat, získat další nadhled a parťáka, který nás podpoří. Nebo ji řešit druhý den s kolegy v práci a najít řešení tam. Tím, že použijeme udždžají dech ke zklidnění našich emocí chráníme nejen své zdraví, ale i své vztahy, dostáváme se dlouhodobě do většího klidu a vyrovnanosti. Postupně zjistíme, že některé situace nás již tolik nejitří, reagujeme klidněji, a hlavně nepřenášíme své stresy a vzteky na ty, kterým nepatří. A proto bychom se měli naučit a praktikovat techniku udždžají dechu a trpělivě ji vysvětlovat našim studentům. Její přínos a přesah pro náš každodenní život je stejně důležitý jako na podložce. Ne-li víc…