Emoce jsou silným hybatelem našeho chování, odráží se na naší náladě a aktuálnímu vnímání reality. Podle moderní psychologie rozlišujeme šest základních emocí, kterými jsou radost, smutek, strach, vztek, překvapení a odpor. Jsou nám přirozené, a byť se nám občas nelíbí, mají v našem životě svou nepostradatelnou funkci. A i ty emoce, které považujeme za negativní, jsou ve správných dávkách zdravé a prospěšné – například náležitá dávka strachu nás chrání před tím, abychom se vyhnuli nebezpečným situacím, stejně tak zdravé naštvání nám dodá odvahu postavit se sami za sebe a stanovit si své hranice. Problém nastává, když emoce neumíme zvládat, nedokážeme je transformovat ve svůj prospěch, ale naopak jim podléháme, zveličujeme je a necháváme se jimi ovládat.

Naučit se s emocemi pracovat můžeme i díky jógové praxi – pomocí dechu, meditací, relaxace i ásanové praxe. A i když my lektoři jógy jsme možná o kousek napřed před našimi studenty, nejsme ani tak vůči emocím imunní. A tak si ty svoje „nálady“ nosíme s sebou i na lekce, které vedeme. Otázkou je, do jaké míry si je můžeme dovolit ukázat a na kolik bychom je měli skrývat?

Když jsme totiž neustále usměvaví, klidní a vyrovnaní, působíme dojmem, že jsme ve stavu, který klienti rádi nazývají “zenem” – nic nás nerozhodí, jsme pořád v pohodě. Je to přesně ta pohoda, pro kterou si chodí na lekce… ale nedáváme jim tím falešnou představu, že lze tohoto stavu dosáhnout? Protože ruku na srdce, všichni máme své problémy, strachy, smutky, bolesti a „zenu“ dosahují jen opravdoví mistři. Na druhou stranu, kdo by chtěl chodit na lekce, které vede špatně naladěný, naštvaný nebo smutný lektor? Najít správnou rovnováhu mezi tím, jak nám je, jak s tím pracujeme a dokážeme to přetavit do správného odkazu pro naše studenty není snadný úkol.

Sama ráda začínám lekci tím, že se studentů ptám, jaký měli den. Často se najde někdo, kdo zabručí, že to nestálo za moc. A je pak na mě, abych na to vhodně navázala. Způsobů je víc, záleží, jak v tu chvíli čtete danou situaci:

Přiznám, že jsem měla taky špatný den, a o to víc se těším, že si to nyní na lekci „prodýchám“.

Navrhnu, ať si na tom špatném dni najdou aspoň jednu pozitivní věc.

Zeptám se, v čem je ta špatná zkušenost posunula, co se na ní naučili?

Navrhnu, že to v ásanové praxi rozhýbeme a vypustíme ven.

Mám v záloze nějaký vhodný citát nebo jóga sútru.

Mluvím (v klidu) o svých emocích, ale nezacházím do osobních detailů, spíš, jak s nimi pracuji, co pomáhá mě, nikdy to, ale nepředkládám jako univerzální funkční návod.

Humor – často nejlepší lék je nadhled a odlehčení (ne zlehčování!), s empatií a respektem.

Pracovat v lekcích s emocemi (jak svými, tak Vašich klientů) není snadný úkol a není na něj univerzální pravidlo. V lektorských kurzech se o tom budete teoreticky učit, ale jen díky praxi, otevřené komunikaci s klienty, ale i ochoty trochu vyjít ze své komfortní zóny, dokážete najít cestu, jak své klienty neuvést v omyl „neustálého zenu“, ale naopak je přivedete na cestu, jak s emocemi pracovat, vnímat je a přetransformovat jejich energii v něco pozitivního.