Být lektorem jógy není jen o zalíbení v józe, pravidelné praxi, znalosti anatomie, jógových pozic a sanskritu. Dobře uchopit všechny tyto informace do jednoho kompaktního celku a předat je studentům tak, aby posilovaly jejich zdraví, podporovaly je v růstu a současně je chránily před zraněním, není snadné. Chce to trochu praxe a čtení mezi řádky.
Jako lektoři buďte vnímaví nejen k tomu, jak studenti provádějí jednotlivé ásany, ale také sledujte další signály, které mimoděk vysílají, a mnohé vám napoví o jejich fyzickém zdraví i mentálním rozpoložení.
Pozorujte je už, jak vstupují do místnosti – potichu a s respektem k prostoru, kde se nachází, nebo hlučně, ještě s mobilem u ucha a bez ohledu na ostatní? Ti druzí budou více nároční na učení a budete s nimi potřebovat více trpělivosti a laskavosti.
Když je posadíte do sedu a vyzvete k dýchání, jak dýchají? Povrchně či zhluboka? Pohybují rameny nahoru a dolů nebo dýchají směrem do břicha? Povrchní dech, a ještě s pohybem ramen je známkou, že jsou ve stresu, myšlenkami možná stále ještě jinde. Inspirujte je, aby se více soustředili na hluboký dech do břicha, který je zklidní a přivede do přítomného okamžiku.
Mají problém zavřít oči? Těká jejich pohled neustále po místnosti? To může být známkou nervozity, úzkosti, nebo dokonce i posttraumatického syndromu. Lidé, kteří prožili v minulosti trauma, chtějí mít situaci pod kontrolou a zavření očí jim tuto možnost bere. Nenuťte je zavírat oči, ale pobídněte je k soustředění pohledu do jednoho bodu, přes který se ukotví v prostoru a soustředí se na praxi.
Sledujte jejich prsty u rukou. Mají tendenci je svírat? Kromě toho, že to může být návyk po celém dni práce s nástroji, včetně mobilů a klávesnic, které je nutí svírat prsty, sevřené pěsti mohou také značit zlobu, vztek, nebo taky resistenci něco pustit. Vybídněte je dlaně povolit a prsty otevřít a současně vnímat, jak se v tu chvíli cítí.
Naopak neustále se pohybující prsty signalizují neklid a netrpělivost. Ukotvěte je pomocí hlubokého výdechu či několika rovnovážných pozic ve stoje, aby museli aktivovat svaly a soustředit se na přítomný okamžik.
Jaký mají výraz v obličeji? Je uvolněný, skoro až usmívající se nebo stažený a čelisti sevřené? To je signálem stresu, napětí i potlačovaného vzteku. Vybídněte je k výdechu ústy, aby toto sevření povolili.
Ve stojných pozicích stojí pevně na celých chodidlech? Pokud ne, nejsou ukotveni. Nejen ve své praxi, ale možná i ve svém životě v tento moment. Zaměřte jejich pozornost na chodidla a pevné spojení se zemí.
A konečně, jak reagují na Vaše doporučení? Na nabídku modifikace či použití pomůcek? Přijmou je, protože se chtějí posouvat dál, nebo ignorují naše doporučení a zůstávají „na místě“? Umí naslouchat tomu, co jim říkáte? Pokud vaše doporučení ignorují, neberte si to osobně. Vaše rady, byť dobře míněné, jsou jen doporučení a zodpovědnost za svou praxi má každý sám za sebe. Tohle je lekce, kterou se musíme naučit přijmout my lektoři.