
Třetím jógovým principem neboli jámou v pořadí je asteya – „neukradneš“. A to nejen ve fyzickém slova smyslu, že někdo někoho okrade o nějakou hmotnou věc, ale asteya jde mnohem hlouběji. Pro mě osobně je to ten nejdůležitější princip. Protože pokud půjdeme do úplného detailu významu tohoto slova, zjistíme, že při dodržování asteyi, žádné další pravidlo etického chování nepotřebujeme. Asteya obsáhne vše. Nejde totiž jen o krádež např. bonbonů v obchodě, nebo pera z cizího stolu (☺), ale o mnohem důležitější hodnoty, které nevědomky bereme někomu jinému, nebo jsme o ně my okrádáni někým jiným, ale často i sami sebou.
Například čas. Když přijdu pozdě na domluvenou schůzku, osobu, která na mě čeká, okrádám o čas. A nejen to – když přijdu pozdě na lekci jógy, okrádám o čas sama sebe, ale navíc mohu přitom „okrást“ ostatní o jejich čas, ale i klid. Jak? Tím, že pozdním příchodem vyruším všechny ostatní z úvodní meditace, do které se možná těžko dostávali, a v okamžiku, kdy „hodili“ všechno za hlavu a začali se soustředit, přijde někdo pozdě a hlasitě si ukládá věci do skříňky nebo hlučně rozbaluje podložku… Samozřejmě se může stát, že i při nejlepší vůli nestihneme začátek lekce, ale je to právě o našem přístupu, jak do lekce vstoupíme, a uvědomění si, že naše chování má dopad na druhé.
Další hodnotu, kterou můžeme nevědomky krást ostatním, je svoboda. Možnost rozhodovat se sám za sebe, respektovat rozhodnutí druhých (obzvlášť těch nejbližších), dávat prostor pro kreativitu, ale i odpovědnost, protože ta ke svobodě patří. V dnešní době neustálého online života máme často pocit, že se prostě nemůžeme „vypnout“, být na chvíli offline. Získat tak nejen svobodu, ale i trochu soukromí. Když to totiž uděláme, většinou poté následují výčitky typu „nemohu se ti dovolat, jsi nedostupný/á, neodpovídáš…“ Přijde Vám to povědomé? Poznáváte se v tom? A v které roli? Možná bychom se měli zamyslet nad tím, jak dalece máme tendenci „kontrolovat“ ostatní, do jaké míry projevujeme o své blízké zájem, a kdy už tak trochu překračujeme hranice jejich svobodného rozhodování.
Krademe si zdraví. Nejčastěji to vlastní. Asi se nemusím rozepisovat o zdravém životním stylu – o kvalitním jídle, spánku, poměru mezi prací a odpočinkem, míře stresu, návykových látkách, atd. Určitě v tomto směru víme všichni, kde nás tlačí pata, a kde si „krademe vlastní zdraví“. Co si ale možná neuvědomujeme, je, že i když v dobré víře cvičíme jógu, abychom si zdraví vylepšili, můžeme i při józe být jeho „zloději“. A to ve chvíli, kdy ego ovládne naši mysl. Touha být lepší anebo alespoň stejně dobrý/á jako ostatní, nás „strhne“ do praxe, která není v danou chvíli přiměřená pro naše tělo. Často vidím na lekci, jak si na začátku dáme záměr „respektovat své tělo a jeho možnosti“. Začneme pomalu a v klidu. Jak ale lekce postupuje a graduje, tendence vyrovnat se ostatním nebo držet s nimi tempo, je často silnější, než tento záměr. Samozřejmě je důležité posilovat tělo, posouvat ho dál, budovat jeho sílu, ale mělo by to vždy být postupně a vědomě. Bohužel často ale „si ukradneme“ pozici, na kterou nemáme ani sílu, ani rozsah, ani zkušenost, ani vědomý dech. A v tu chvíli si „ukradneme“ nejen pozici, ale hlavně to zdraví. Protože důsledkem takové praxe mohou být bolavá záda, klouby, natržené svaly, disharmonie v těle i na duši.
Potřeba porušovat asteyu často pramení z naší touhy po něčem, co nemáme, nebo z pocitu nedostatečnosti. Proto je důležité pěstovat v sobě myšlenku respektu, dostatku i zdravého sebevědomí. Ve smyslu, že takoví jací jsme, jsme dostateční. Že k tomu, abychom milovali a byli milovaní a respektovaní, nepotřebujeme nikomu nic dokazovat ani nic krást. Ani sami sobě!
Zkusme praktikovat opak nedostatku, tedy hojnost. V meditaci, ale i kdykoli v životě, klidně dýchejte a opakujte si v duchu větu „Jsem dost, mám dost“. A uvidíte, jaký vliv to bude mít na vaše vnímání života a toho co potřebujeme.
Asteya nás učí nejen nekrást fyzické věci, ale hlavně se zamyslet nad těmi „nehmatatelnými“ ale o mnoho důležitějšími aspekty našeho života. Nad vlastními hodnotami, i hodnotami lidí kolem nás. Nad důsledky našeho chování – ať už ty důsledky směřují vůči nám samotným nebo ostatním. V tom je její krása, síla a moudrost. A její rozsah je nekonečný.