Znáte to jistě velmi důvěrně a na vlastní kůži. Když v říjnu uvidíme v obchodech první vánoční výzdobu, či někdo zmíní, že již nakupuje dárky, máme pocit, že na nás jdou mdloby, pokouší se o nás infarkt, nebo si přejeme být zasaženi celkovou hluchotou a slepotou. To abychom si ještě alespoň na chvíli uchránili vědomí toho, že je stále ještě podzim, a nepropadali vánočnímu šílenství dříve, než je nezbytně nutné. Protože jak jinak by vypadal náš nervový systém v prosinci?

Přiznám se, že Vánoce jako takové mám ráda, ale to šílenství kolem mě nebaví. Přijde mi zbytečné a hlavně přehnané. Když se totiž vrátíme k podstatě věci, o čem Vánoce jsou, zjistíme, že ten kolotoč, který jim předchází, s nimi až tak moc nesouvisí, respektive je uměle vytvořený. Vánoce mají být časem pospolitosti s našimi nejbližšími, pohody a zklidnění. Jsou na konci roku, což s sebou nese i potřebu bilancování, loučení se se starým a vítáním nového. A k tomu nepotřebujeme ani lednice plné jídla a pití, dům vygruntovaný až na půdu, hromady precizně zabalených dárků či dvacet druhů cukroví.

Ale buďme upřímní.  Proč máme pocit, že to tak opravdu musí být? Je to proto, že máme malé děti a chceme pro ně udělat Vánoce co nejhezčí? Nebo aby nás nepomluvila tchyně či sousedka, že jsme Vánoce „odflákli“? Nebo je to naše ego, které chce mít všechno perfektní?

Také mám malé děti, které samozřejmě očekávají slavnostní atmosféru, tradice, pečení cukroví i hromady dárků pod stromečkem. Zjistila jsem ale, že jejich představa a představa mého ega jsou poněkud odlišné (představy sousedky i členů širší rodiny jsem přestala řešit už dávno). Vánoce pro děti jsou o kouzlu. Ano, chtějí překvapení pod stromečkem, ale neřeší, zda nás stálo pár korun či tisíce, chtějí cukroví, ale je jim úplně jedno, jestli jich máme pět druhů nebo dvacet. Chtějí hezky prostřený stůl a ozdobený stromeček, ale neřeší, zda máme vymetené pavučiny ve sklepě, či vyleštěné skleničky po pratetě v příborníku.

Výsledkem u nás tedy je, že otázky týkající se organizace Vánoc a dárků se připouští až od listopadu, do té doby si vychutnáváme podzim. Začátkem listopadu si s dětmi sedneme nad dopisy Ježíškovi a napíšeme mu o dárky, které by je potěšily a zároveň jsou v mezích, které si „Ježíšek“ může dovolit. Ten je pak může během listopadu v klidu nakoupit. Cukroví pečeme s dětmi, asi tak 3-4 druhy, podle toho, jak dlouho nás to baví. Bereme to jako čas strávený společně vytvářením něčeho dobrého pro nás všechny. Nezáleží totiž na tom, kolik druhů máme, ale na tom, aby bylo pečené s radostí. (Navíc máme babičku, která pečení cukroví miluje, a ráda nám ho pak krabici věnuje. A je vynikající, protože je pečené s láskou. Děkujeme babi!)

A abychom se dostali do toho klidu a pohody ještě lépe, tak již pár let s kamarádkou druhý adventní víkend odjedeme pryč. Zanecháme doma omladinu se zodpovědnou osobou a na dva dny zmizíme. Paradoxně do víru obchoďáků a centra našeho velkoměsta. Zadání je ale dělat radost samy sobě! Nakupujeme pouze radosti pro sebe, žádné dárky! Večer vyrazíme spolu s davem turistů užít si, jako oni, vánoční Prahu a svařené víno, a pak dlouhý relax v hotelu až do nedělního oběda.  Není nad to, začít si užívat Vánoce již během adventu!

Ne vždy a ne všichni se ale můžeme sebrat a odjet pryč nebo si Vánoce a jejich přípravy udělat přesně podle svých představ. Vždy ale můžeme nějak do vánočních příprav zapojit všechny, koho se týkají. Chtějí Vaše ratolesti x druhů cukroví? Tak ať se na jeho přípravě také podílí. Nechcete jim svěřit troubu? V pořádku. Ale mohou jít s Vámi nakoupit suroviny, odnést těžké tašky, umýt nádobí po pečení, nebo zatímco pečete udělat jiné domácí práce. Je toho spoustu, co mohou udělat za Vás. Třeba jim příště bude stačit méně, a když ne, tak alespoň přípravy nebudou jen na Vás :).

A Vy si dejte o adventu za úkol myslet každý den i sami na sebe. Nacházet si chvilku ticha, chvilku pro malé potěšení, chvilku, kdy jsme tu sami pro sebe. A pokud nevíte jak, pojďte to zkusit takto: najděte si klidné místo, kde si rozbalíte podložku nebo dáte na zem pohodlný polštář. Zapalte si svíčku a pohodlně, ale vzpřímeně se posaďte. Ztlumte mobil. Můžete si nastavit minutku na 5 až 15 minut, podle toho, kolik času máte dnes k dispozici. Zavřete oči a vnímejte zvuky kolem sebe, své pocity, myšlenky, emoce. Důležité je, že na ně nereagujete a nehodnotíte je. Jen je pozorujete. Možná Vás překvapí, co Vám přijde na mysl, ale neřešte to. Odpověď se většinou sama dříve nebo později objeví také.  Podstatné je, že získáte klid v duši, nadhled a potřebný odstup od gruntování, nakupování a zařizování. Berte to jako Váš adventní kalendář. Zatímco děti si otvírají okénka s čokoládou, Vy si denně otvírejte okénka do Vaší duše. Možná v tomto procesu zjistíte, co je pro Vás o Vánocích důležité a co můžete s úplným klidem pustit, o čem jsou Vánoce pro Vás a Vaše blízké, a co jsou jen představy z časopisů, reklam či osob, jejichž názor není třeba zohledňovat. A možná nezískáte jen klid v duši, ale i moře volného času až přestanete péct nesmyslné dávky cukroví, shánět hromady darů, které pak hodiny pracně balíte, prostě až na sebe přestanete klást nároky Vašeho ega a začnete si Vánoce i advent opravdu užívat.

Tak šťastné a hlavně pohodové Vánoce s Vašimi nejbližšími.

P.S. Mimochodem, viděli jste vánoční reklamu na obchod Globus? Maminka se v ní ptá: „Co si letos uděláme na Vánoce? Mohli bychom něco, co jsme ještě neměli.“ A tatínek nenápadně odpoví: „A co takhle vánoční pohodu…?“ Tak snad jí v Globusu i prodávají :).