Když jsme s kolegyní Anetkou vymýšlely téma na jógovou inspiraci pro říjen, napadlo ji téma o hledání rovnováhy. Doslova řekla „to by se mi fakt líbilo, to mi přijde teď takové aktuální…“. Ani netušila, jak uhodila hřebíček na hlavičku.

Hodně blízkých lidí i klientů se mi v posledních týdnech svěřuje, jaké prožívají náročné období plné povinností a úkolů, nedostatku času nejen na ně, na rodinu, ale hlavně pak sami na sebe – na odpočinek a načerpání sil. Tato nerovnováha má následně dopad na celkové vyčerpání, zdravotní problémy, ale i na vztahy s nejbližšími nebo na pracovišti. A nebudeme si nic nalhávat, sama v tom bludném kruhu momentálně bydlím taky. V seznamu úkolů sice pečlivě dnes a denně proškrtávám hotové položky, ale s nějakou úporností se v něm množí další a často geometrickou řadou. A já si neustále opakuji – „ ještě dodělám tento úkol, zodpovím tento email, pošlu tuto sms… a pak si na chvilku sednu a v klidu vypiju kávu nebo budu jen hibernovat“. Jenomže pak si vzpomenu, že mě tlačí termín u dalšího článku, nebo děti potřebují pomoci s úkolem do školy a celé to probíhá nanovo a pořád dokola. Co Vám budu povídat, podle těch příběhu, které poslední dny slýchám, to znáte moc dobře…

Jak z toho kruhu ven? Jak najít tu tolik potřebnou „rovnováhu“?

Každý máme své povinnosti, starosti, svůj denní rozpis a den, který má jen 24 hodin. Ale i přesto nebo právě proto bychom se měli naučit do našeho diáře zapisovat jednu moc důležitou schůzku – schůzku sami se sebou. Čas vyhrazený výhradně pro nás. Měli bychom na sobě vypozorovat, kolik toho času a jak často potřebujeme, abychom se udrželi v rovnováze a abychom dobili baterky. Někomu stačí pár hodin, někdo potřebuje celý den, nebo víkend. Je to individuální, záleží na naší povaze, zdraví a míře povinností. Ale všichni tento čas potřebujeme. A každého z nás dobijí něco jiného – sauna, masáž, večer s přáteli u vína, filmy, sport nebo jóga:-). Často ale vyhledáváme aktivity, při kterých nejsme sami a jsou při nich „hlučné“ vjemy nebo v nás vyvolávají negativní emoce – filmy, hraní počítačových her, posezení v baru atd. Tyto aktivity mohou být příjemné, zábavné a na chvíli odpoutají pozornost od naší reality, ale nenechají nás odpočinout nebo načerpat sílu.

Učením jógy jsem zjistila, že dnes jsme již odvykli být v úplném tichu – hodně klientů se mě po lekci ptá, proč při závěrečné relaxaci nepouštím žádnou hudbu, že to ticho je jim nepříjemné. I v noci slyšíme hukot různých domácích přístrojů nebo hluk venku z ulice, někdo dokonce usíná u hrající televize nebo hudby.  Odvykli jsme si i být sami – sami se sebou. Není nám ani příjemné jenom „být“ a při tom jsme lidská „bytost“ – odvozeno od slova „být“, ale už to neumíme. A toto mi přijde, jako důležitý bod v nalezení vlastní rovnováhy. Tak jako noc vyvažuje den, spánek aktivitu, voda oheň, déšť sucho, bílá černou, tak ticho vyvažuje hluk, samota společnost a bytí konání. A ty tři poslední jmenované – ticho, samota a bytí – jsou často opomíjené, a proto nejsme v rovnováze. Proto se náš „systém“ cítí neustále vyčerpaný a chaotický. Neumíme ho na chvíli vypnout, zastavit, dopřát mu klid. A pokud si to neuvědomíme a nezačneme aktivity přinášející ticho, samotu a klid zařazovat do svého „kalendáře“, tak budeme i nadále hledat tu vytouženou rovnováhu a pořád nám bude nějak unikat…

Sama na sobě pozoruji, že kdykoli se nacházím v chaosu, diář nacpaný povinnostmi, bez alespoň jednoho dne v týdnu na odpočinek, tak jsem z této rovnováhy vychýlená – jsem potom lehce nervózní či naštvaná, hodně psychicky unavená a bez nálady. Takže když chci OPRAVDU „vypnout a restartovat“, potřebuju klid – klidnou procházku venku, meditaci, jógovou praxi (ideálně vlastní doma), masáž, hrnek dobrého čaje a „zírání do blba“. Některé tyto okamžiky mohu sdílet s někým blízkým, ale jsem ráda, když nemluvíme, jen je spolu mlčky prožíváme. Přiznávám na rovinu, že toto poznání jsem nabyla cestou „pokus omyl“, a i když ho určitě vyčteme v mnoha chytrých knížkách, tak není nad vlastní zkušenost. Jakmile takto párkrát zkusíte dobít baterky, zjistíte, že to funguje. Zkuste to…

Teď se ještě naučit tyto okamžiky zapisovat s železnou pravidelností do našich diářů, ale to je téma na další článek… 🙂