Máte plán? Všechno zorganizované a připravené do posledního detailu… a pak najednou změna? Dlouho plánujete rodinnou dovolenou nebo víkend, a na poslední chvíli přijde dítě domů s neštovicemi či střevní chřipkou…? Nebo důležitý projekt v práci, kterému věnujete spoustu času a energie, a pak Vás nadřízený informuje, že neschválili rozpočet…? Máte přesně rozplánovaný celý den, úkolů na Vašem seznamu je na celou A4, a dcera přijde domů ze školy se slovy „Maminko, už jsme dlouho nepekly koláč… upečeme ho dneska prosím??“ Jako naschvál použije ta správná slova, která zacílí na Vaše mateřské pudy, takže samozřejmě kývnete na souhlas s myšlenkou, že zítra je taky den …

A podobných příkladu bych tu mohla vyjmenovat další stránky. Jsou to malé i velké plány, se kterými “počítáme”, “očekáváme”, a najednou v minutě je všechno jinak. Jak říká jedno úsloví “Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech…”.

A také se říká, že náhoda neexistuje, a vše se děje z nějakého důvodu. Přijímat věci tak, jak přichází, změny, které nám život přináší, ale není často jednoduché. Obzvlášť ty, které v první chvíli vnímáme jako „negativní“. Cloumají s námi emoce jako zklamání, vztek, lítost, pocity nespravedlnosti, zmaru a podobně.  A pak ještě přijde ta dobře míněná rada – „Ber to, jak to je. Na všem špatném je i něco dobré…“, která naše emoce často ještě eskaluje, protože to přeci všichni víme, ale v tuhle chvíli to nejsme schopni pobrat.

Dlouho jsem s těmito situacemi bojovala (a občas ještě bojuju!). Prožívala jsem všechny výše zmíněné emoce. Ráda jsem měla věci naplánované a svých plánů se chtěla držet za každou cenu. Jenže nějak s věkem, nastřádanými zkušenostmi, poznáním, že opravdu, pokud „nejde o život, jde o …. (doplňte si sami)“, jsem přestala mít potřebu plánovat (tedy kromě práce, tam to jinak nejde, ale už to tolik neprožívám :-)).  Najednou bylo příjemné nevědět, co bude, nebo jsem měla jen obecný rámec, na kterém jsem nelpěla, přestala jsem řešit detaily a raději nechala věci vyplynout. A najednou nejen, že věci do sebe začaly snaději zapadat, ale také mě mile překvapovat – nečekaná setkání, příležitosti, obdarování.

Samozřejmě se to nestane ze dne na den, ale zkuste si motto „čekej nečekané“ dát jako příští záměr na podložce a uvidíte, co se stane. Praktikujte jógu a nemějte ani plán, ani očekávání. Neplánujte si pozice, nemějte očekávání od vašeho těla. Dýchejte a nechte se vést, ne lektorkou ani egem, ale vaší intuicí, dechem, inteligencí vašeho těla, a možná pak překvapíte sami sebe.

Protože „čekej nečekané“ není vždy jen o zrušených plánech, zmarněném čase, ale hodně často i o příjemných změnách. Třeba když vás někdo překvapí dárkem, i když nic neslavíte, nebo dostanete v práci nečekanou odměnu nebo jen pochvalu, když vám pomůže ten, od koho byste pomoc čekali nejméně… A tyhle situace zahřejí u srdce, vykouzlí úsměv na naší tváři, občas i šťastnou slzu v oku.

Děkujme za všechny nečekané maličkosti i zkušenosti, kterými nás život obdarovává, co na tom, že občas není všechno podle našich plánů a představ.

p.s.1. Ten koláč jsme opravdu upekli, byl výborný a úkoly z A4 postupně také zmizely. Takže nakonec tohle bylo z té kategorie“pozitivních změn“ :-).

p.s.2. Původně jsem chtěla psát úplně jiný článek a pak najednou přišlo tohle téma… co na to říct? Třeba „čekej nečekané…“