Znáte to, jak Dušek mluví o odpuštění? O tom, že „odpustit“ znamená doslova „od-pustit“, tedy nechat něco odejít, abychom v sobě uvolnili místo, aby nevzniknul přetlak. Nejen fyzický, ale hlavně ten emoční. Protože od-pustit na té emoční rovině je jedna z nejtěžších zkoušek, které nás v životě potkávají.

V posledních měsících a vlastně i letech mě potkalo pár životních kotrmelců, kterým jsem nejprve úplně nerozuměla. A když se mi začaly podobné situace objevovat znovu a znovu, došlo mi, že tu jsou a neodejdou, dokud se s nimi nepotkám tváří v tvář. Protože když se máme s něčím potkat, něco změnit, v něčem prozřít, tak nám to Život/Duch/Vesmír/Bůh (vyberte si, co se vám líbí) podstrkuje tak dlouho, až si toho KONEČNĚ všimneme a uvědomíme si, že máme dvě možnosti – buď to začít řešit, nebo do konce života chodit se zavřenýma očima a předstírat, že to neexistuje. Problém je, že v tom druhém případě to bude pořád s námi, bude nás to užírat zevnitř a časem i zvenku.  Nebudu úplně konkrétní, o co se jedná v mém případě, protože se to netýká jen mě, ale pro účel tohoto pojednání to ani není tak důležité. Dosaďte si tam vlastní situace a bude Vám to dávat smysl i tak.

Takže, když jsem si konečně dokázala alespoň nějak pojmenovat situaci, která se mi opakuje, přiznám se, že jsem nejprve vůbec netušila, jak ji uchopit. Co s tím? Ano, je tu problém, ale tušíte, že to co vnímáte, je jen povrch něčeho hlubšího, něčeho, čeho si nejste zatím vědomi, protože kdybyste byli, tak už to dávno není problém. A tak se začnete rozhlížet kolem. A zase ta vyšší energie je hodně mocná, protože v tu chvíli vám začne přímo pod nos podstrkávat podobné situace – v časopisech či na facebooku jsou články na podobné téma, z ničeho nic se vám po letech ozve kamarádka z dětství, aby vám jen tak mimochodem řekla, že si prochází podobnou situací, a jak to řeší ona, jiná kamarádka vás pozve na přednášku o aromaterapii a úplnou náhodou je to na téma Aromaterapie a emoce, a v tomto výčtu příkladů bych mohla pokračovat ještě na další půlstranu…  Podstatné je, že ať už ta zaručená rada má jakoukoli podobu (psát si deník, arteterapie, práce s koučem, čas sama pro sebe, meditace), všechny vychází ze stejného základu – pohlédnout do svého nitra. Udělat si tichý čas jenom pro sebe a ve svém nitru najít odpovědi na to, kde vzniká náš emoční přetlak a jak ho upustit nebo ještě lépe odpustit, abychom konečně mohli v našem životě něco změnit, pohnout se dál, kráčet s otevřeným srdcem, být sami sebou.

Protože jsem zvídavý tvor a mám ráda nové zkušenosti, vyzkoušela jsem v mém případě mnohé – používám aromaterapii, píšu si deník, dokonce zkouším pro sebe i něco malovat (ti, co mě znají, se teď od srdce smějí a já jim to přeju:), chodím na masáže i na procházky (děti odjely na jarní prázdniny, tak mám trochu víc času pro sebe:), byla jsem na terapii, kde se pracuje s podvědomím (hustá jízda, ale doporučuju!), ale co mi pomohlo nejvíc, je zase zpátky u jógy – dýchání a meditace. A to najdete ve všech chytrých knihách, článcích i terapiích! Denní 10-20 minutová meditace s pozorností na dech, pocity a emoce, které přicházejí, ale bez soudů, bez hodnocení, mi pomohla najít cestu hluboko dovnitř k odpovědím, které znám jen já. Našla jsem tam podstatu mého „problému“, který se z minulosti odrážel do přítomnosti.

A proč to selfíčko? Protože jedna věc je poznat „jádro pudla“ a druhá něco s tím udělat, převzít zodpovědnost a uvolnit ten emoční přetlak, který vás blokuje. Jeden večer jsem si prohlížela fotky v mobilu a narazila na několik mých selfíček z pár měsíců zpátky (nebudu předstírat, že žádná nemám a že se na ně zásadně nikdy nedívám…), a viděla jsem na nich tu zdravou, silnou a schopnou ženu a uvědomila jsem si, že je to jen na mě. Pokud dokážu od-pustit, tak změním svůj život, vymaním se z těch kruhů, které mě v posledních měsících obtáčely, uvolním energii a získám prostor ve svém srdci i duši. A tak začínám meditovat na téma „odpuštění“. Odpuštění nejen někomu z minulosti, ale hlavně sama sobě. Za to, že jsem se tak dlouho vystavovala tomuto emočnímu přetlaku, že jsem tím nevědomky ovlivňovala svůj život a že mi trvalo tak dlouho na to přijít.

Jako už tolikrát, potkávám sama sebe na jógové podložce. Tentokrát v pozici pohodlného vzpřímeného sedu, oči zavřené, paže volně podél těla, dlaně spojené do dhyana mudry, která pomáhá koncentraci a uzdravování. Můj dech mě vede hluboko dovnitř k mému srdci a vědomě vyměňuji slova vztek za radost, přísnost za soucit, zlobu za lásku, odmítání za velkorysost, hněv za odpuštění. Asi se to nepovede na poprvé, ale to je v pořádku, některé věci potřebují čas, a nést v sobě hněv dlouhé roky a pak odpustit během jedné meditace asi úplně fungovat nebude. Nicméně, kde je vůle, je i cesta, a je jen na nás, po které cestě se rozhodneme kráčet.

Namaste.