Dana Yoga | Novoroční předsevzetí
15964
post-template-default,single,single-post,postid-15964,single-format-standard,ajax_fade,page_not_loaded,,qode_grid_1300,footer_responsive_adv,qode-theme-ver-10.1.2,wpb-js-composer js-comp-ver-5.7,vc_responsive

Novoroční předsevzetí

Novoroční předsevzetí

Blíží se konec roku. Čas bilancování nad tím co se nám povedlo, co bychom udělali jinak, co bychom chtěli změnit. A z této úvahy často vyplynou předsevzetí do roku nového. Dáváte si je? Plníte je?

Jak jsem na tom já? Dříve jsem si předsevzetí dávala, dokonce několik, a upřímně, někdy kolem poloviny ledna jsem už ani nevěděla, jaká to byla. Evidentně mi jejich plnění nevydrželo víc než jen pár dní, často jsem je plnit ani nezačala…. Proč? Asi proto, že pro mě je předsevzetí něco, co se bude dít v budoucnosti. Příklad –  „Začnu cvičit.“ – tedy zítra, za týden, za měsíc, někdy, jednou…. Samozřejmě jsem byla vždy zklamaná sama ze sebe, že je nedokážu plnit. A tak jsem to postupně vzdala a přestala si je dávat, protože jsem měla pocit, že jsou zbytečná.

Když jsem začala praktikovat jógu, seznámila jsem se s principem „sankalpy“ – záměru, který je vyjádřen vždy v čase přítomném a pozitivním smyslu. Sankalpy mohou být krátkodobé (vyslovené jen pro danou lekci či daný den) nebo dlouhodobé (záměr, kterému se chcete věnovat delší časový úsek) – tedy to už jsou taková předsevzetí, ale jsou vyjádřena v čase přítomném. A to je zřejmě to, co mi u klasických novoročních předsevzetí tolik chybělo a proč je nedokážu plnit. Neformulovala jsem je tak, aby v nich byla vyjádřena přítomnost. Teď a tady. Aby byla mojí součástí, mou přítomností, tím co je dnes, ne až zítra.

A pak jsem objevila ještě něco jednoduššího. V jednom kurzu jógy jsme si na začátku ranní lekce měli za úkol představit dnešní den a vyslovit si v duchu jedno slovo. Většinou to první, co nám v tu chvíli přišlo na mysl, které nás bude ten den provázet. Slovo, které bude naším průvodcem, kotvou, mantrou, které nám pomůže zvládnout daný den se vším, co jsme měli před sebou.  Zkusila jsem tento přístup aplikovat do každého dne. Každé ráno si představit, co mě čeká a vnímat první slovo či myšlenku, která se dostaví. Např. když jsem měla před sebou náročný den, plný úkolů a běhání, to slovo byla „trpělivost“ nebo „klid“. Když jsem měla před sebou volný den, dané slovo mohla být „radost“, „užívám si“ nebo „pomalu“.  Zjistila jsem, že je mnohem snadnější udržet pozornost na jednom slově v průběhu jednoho dne. Občas si dané slovo napíšu na post-it a vylepím nad pracovní stůl, nebo napíšu do dlaně, abych ho měla stále na očích. A všímám si, že často se některá slova opakují. Což je pro mě signálem, že jsou pro mě důležitá a potřebuju na nich pracovat. Ale hezky den za dnem, krok za krokem. Už žádné „budu trpělivá“, ale „jsem trpělivá dnes“, „budu si víc užívat“, ale „užívám si právě teď“. Nevím, zda je pro tento koncept nějaké pojmenování, ale vím jistě, že mě funguje úplně nejlíp ze všech.

Jóga mě učí žít okamžikem. Dneškem. Vlastním diář :-), a upřímně napsáno na další rok je už z většiny popsaný. V této práci, stejně jako ve většině ostatních, musíte plánovat a připravovat akce dopředu. Školení se plánují třeba i rok předem. Důležitý je ale náš přístup k plánování. Já beru svůj diář jako místo, kam odevzdám moje plány, abych na ně nemusela myslet a nosit je v hlavě. A soustředím se raději na to, co je teď. Na jedno slovo, které je mým společníkem právě dnes. A které slovo to bude zítra? Bude jiné nebo stejné..? Kdo ví, to bude zítra.

Nemám nic proti novoročním předsevzetím a věřím, že je dobré se občas zastavit, zamyslet a uvědomit si, co od života chceme. A pak naše touhy formulovat do předsevzetí, přání, sankalp nebo jednoduchých slov. Záleží na nás, co nám funguje. A proto do nového roku Vám ze srdce přeji, aby se Vaše touhy a sny staly přítomností, ať už je vyjádříte jakkoli.